ANANKÉ.

Jaroslav Vrchlický

ANANKÉ.
Co bylo jen věštců a mudrců, básníků, snílků, do světa vyšlo jich s odvahou, silou a vůlí, nad člověka osudem prosnili věk nebo chvilku, však základy jeho a osou a směrem zda hnuli? Ten valí se dále a dál – co na tom, přijde-li nový? Jak otrok schoulí se v jho, tam vpřáhne se malý a němý. Čím bojovat můž’ dál? jak předchůdci, slovy jen, slovy. Má železné paže však Osud a těmi jej zdrtí až k zemi. 19