Z PAMÁTNÍKU.

Jaroslav Vrchlický

Z PAMÁTNÍKU.
I.
(S věnováním Goetheova Fausta.)
(S věnováním Goetheova Fausta.)
S věčné básně kaskadami Tobě podávám jen sebe, ať se zavrou již nad námi, vždycky otevrou nám nebe. Nechť je budem čísti sami, mne v nich najdeš, já vždy – Tebe!
92
II. II.
Sama! Sama! V samotě život ti plyne; chmurné drama kdes bez ohlasu hyne... A já to nevěděl, já váhal, blížit se k tobě, teď dvojí cítím žel... Snad mohli jsme něčím být sobě.
Můžem’ ještě? Jako dva, kdož sobě přejí, květů deště aspoň v snech pro sebe chtějí! Dnes teprve to vím, my mohli přilnout k sobě. Je pozdě? – Vše dým? Či všecko již v jednom spí hrobě? 93