HENRYKU IBSENOVI.

Jaroslav Vrchlický

HENRYKU IBSENOVI.
Morituri Te salutant...
Z mlh fjordů, jejich závitků a tajů Jsi pravdy slunce vyšel hledati. Tak ve posvátné maga závrati Jsi stanul nad hlubinou mrtvých rájů, kde s Gyntem Brand se musí potkati. Muž rozumu, muž bujné obraznosti! – Tvé jakby obě duše, básníku! Co mezi nimi? Lidský prach a kosti, bez křídel duše, sklány do všednosti s démonů skřeky v notě slavíků. Ó, zadívat se ke dnu duše lidské! Toť Medusy tvář, studna kvílení, toť propast hysterie, šílení, toť desillusí hnízdo apatické... zřít – vidět, říci – pak se zkamení. 98 Tys promluvil. Tvé dílo mluví za Tě z mlh fjordů nesouc pravdu s krásou v jihjih. Spi! Větší nezdřim’ králů ve šarlatě! Spi v zhrdy Své i síly majestátě!... Lež, klam a sobectví, stud falešný, zlý pych, jak feny spráskány se svíjí v blátě u nohou Tvých! 99