SONET.

Jaroslav Vrchlický

SONET.
Tvé tělo mramorové, socha světlá, kde jedna barva sedmi tóny zpívá, od skrání perleťových k šíji splývá, jak lekníny by rybníka hlaď zkvětla. A dál se hrnou celé proudy světla, žhnou v prsů poupatech, z nichž každé dívá se udivené z košilky, jež schvívá se níž, jak mha by s plné luny slétla. Co přijde dál, je samý úběl ryzí, je orgie a triumf jarních sněhů, je hymna, jejíž sloka v hvězdách mizí, Vv těch hvězdách letních nocí mlčelivých, v nichž na rtech rety pijí věčnou něhu, co nahé údy chví se v liljích živých. 48