PÍSEŇ.

Jaroslav Vrchlický

PÍSEŇ.
V zahradě Hesperid růžová jablka kvetou, v mé duši nebude klid, vím, divé vichry je smetou! Rád za nimi bych šel přes vísky, pouště a moře, jen abych uviděl je plát, když vychází zoře. Jedno bych neutrh’, byť jeho svit mne lákal, jen do trávy se vrh’ a hořce plakal, ach plakal! A k nim jen upřel zrak, jak luzně v lupení svítísvítí, a odešel tich pak v svou samotu sníti a mříti! 39 Snad dali by mi klid, poslední života dnové – Ó, jab’ka Hesperid, mí zlatí o lásce snové! 40