SLOKY.

Jaroslav Vrchlický

SLOKY.
Ó, dívčích tváří tahy vy hezoučké! ó, modré oči i zlaté kštice! Ó, lokty růžové, ó, šíje heboučké, vy s broskvovým nádechem líce! Jak v snech míhá se okolo luzný váš zjev, zmítá mým srdcem a bouří mou krev, až vzdech se vyřine z ňader i po letech! Ó, bledých madon profily mystické, ó, vděky zralé v živůtku těsném! Ó, plných růží vy ženy cynické ve půvabů souzvuku plesném! Jak v snech míhá se okolo luzný váš zjev, zmítá mým srdcem a bouří mou krev, až vzdech se vyřine z ňader i po letech! 49 Ó, sličné ženy krajů všech neznámých, ó, děti, ó, poupata svěží! hřích je-li, k vám že oko jsem zdvih’, já, jemuž v kštice již sněží? V mých snech bude se míhati luzný váš zjev, až srdce mé dobouří, v led ztuhne krev, a vzdech i z hrobu se vznese k vám po letech! 50