MÁLO A MNOHO.

Jaroslav Vrchlický

MÁLO A MNOHO.
Dnem každým prý život znovu se rodí, však pro mne to stejná již hádanka! neb co mi každý den do dlaně hodí, je věčně tatáž padánka! Ach, poupata byla – byly i květy, proč všecko jen pokazil, pohubil mráz? A padánek stohy rostou mi léty ach, vědět jen, zdali rozkvetou zas? Jen jednou, jen jednou, naposled kvésti! tak plně písní a láskou kvést, a výsknout ti, bože, v azur své štěstí! Sám rci, jak málo, jak mnoho to jest! 26