VÁNOČNÍ PÍSEŇ PONOCNÉHO.

Jaroslav Vrchlický

VÁNOČNÍ PÍSEŇ PONOCNÉHO.
Celý boží rok a dlouhý hlídám lidský sen; nejraděj pln čilé touhy vyjdu v Štědrý den. Pod nohou sníh zmrzlý chrupe, vzdech kol křišťál jest, dole já, výš měsíc cupe v sboru třpytných hvězd. Vyjdu z chaty na podměstí... Všady světla dnes; co plá kolem blaha, štěstí zemí do nebes! Zatočím se pod podloubím vzhůru k radnici, jedenáct u kašny troubím v světel směsici. 85 Ze všech oken světla kynou, strom za každým z nich, větvemi se stuhy vinou, cukrovinek sníh! A těch dětských očí radost plá až do tmy sem, že má vlastní vstává mladost jejich úsměvem. Z všad to svítí a se třpytí, zvučí přesladcepřesladce, po stříbrném kráčím kvítí jako v pohádce. I těm mrtvým na hřbitůvku z moře vzpomínek na každičkém vzplane růvku aspoň plamínek! Takto projdu městem celým, cítím radost všech, pod kůrem až stanu ztmělým, utajím svůj dech; Poloukrytpoloukryt v zbožných davu půl v kadidla dým Ježíškovi ku pozdravu dvanáct zatroubím! 86