POD OBRAZ POULIČNÍ TANEČNICE Z DELHI.

Jaroslav Vrchlický

POD OBRAZ POULIČNÍ TANEČNICE Z DELHI.
Štíhlé tílko, smědá líc! stotisíc cetek na ňadrech a šíji, co se v nachu shawlu kryjí zmije kštic! Z kořen rozceněný ret, puklý květ kaktusový do purpuru, v perel dvojí ztajen šňůru amulet! Krok i poskok výbojný, přehojný, pás,pás jak bambus pohyblivý, horký dech vlá z černé hřívy opojný! Ať se ztulí, ať se hne, tajemné 77 všecko na ní, cinká, zvoní, ať se tyčí, ať se kloní, ať se pne! Hoří barvy! Svítí skvost! Naivnost tančící tu zradí loutku, však spí v retů dětských koutků Smyslnost! Chvějná ňadra, pružný bok, tisíc slok o rozkoších cizích šepce, co se nožka zvedá křepce v nový skok! Dítě ulic delhických, co tvůj smích říci chce mi, co tvé oči, z nichž se Mladost po mně točí v paprscích? Též jsem býval, jako tys, mladým kdys, co mám z jara doby svěží, v důlku smavé brady stěží skryla bys! 78