XIV. Co chceme.

Jaroslav Vrchlický

My chceme s každým v svatém žíti míru, jen každý, co nám svato je, ať nechá, za vlastním pluhem ať jen každý spěchá, v své hrudi měj si, jakou sám chceš, víru. Chcem právo v životě – ne na papíru, kde naše drahá řeč zní sladkodechá, a píď nedáme z lánů otce Čecha, v boj za ni obrníme pěsť i lyru. Chcem jako lidé žít – ne v boji stálém své síly věčně namáhané mrhat, jen v práci Sisyfově zřít svou slávu; chcem v stínu jít – ne věčným pouště palem, chcem, kde jsme sázeli, též plody trhat a klidně, vnuk že jist, v hrob sklonit hlavu.

Patří do shluku

archa, noemův, noe, arch, holubice, potopa, úmluva, ratolístka, koráb, penzista

150. báseň z celkových 180

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZRÁNÍ. (Antonín Sova)
  2. V POSTĚ (Xaver Dvořák)
  3. VZKŘÍŠENÍ (Viktor Dyk)
  4. Rovné. (Adolf Brabec)
  5. 5. Stínem vůle tvé chci býti, (Karel Marie Drahotín Villani)
  6. PÍSEŇ VÍTĚZNÁ (Stanislav Kostka Neumann)
  7. Nu, ono se to dalo čekat! (Adolf Racek)
  8. Chudobky. (Emanuel Züngel)
  9. V tvé vlny oněmlé... (Bohuslav Květ)
  10. Dítě v trávě (Antonín Sova)