Cesty.

Jaroslav Vrchlický

Jak chtěl jsem cestovati v mládí době, zem s mořem projít! Jaký luzný sen! Teď v úřad jen a zpět jdou cesty moje, kterými tiše chodím den co den. Tu nad papíru sežloutlého stohy, zvlášť v zimních dnech, kdy mlha kol a sníh, mdlá hlava klesá, co zjev divný, mnohý se vznáší z archů starých, sežloutlých. I přivru oči. A ty cesty všecky teď konám, ale jinak; obraznost je parník můj a vlak, sen sladký, dětský mi přes propasti klene vzdušný most. Zřím divy všecky, o nichž mládí snívá, jsem všady, kam jen touha pospíchá, co v kamnech zatím tajemně to zpívá a v peru inkoust zvolna vysýchá. Však za to vlhne oko. – Škoda řeči! Ač spoután, lítám v světa úhlech všech, a sotva žil kdys cestovatel větší v úřadu svého čtyrech prázdných zdech.

Patří do shluku

archa, noemův, noe, arch, holubice, potopa, úmluva, ratolístka, koráb, penzista

54. báseň z celkových 180

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. CESTOU. (Jaroslav Goll)
  2. Návrat. (Bohuslav Květ)
  3. Zázračný květ. (Adolf Heyduk)
  4. V tvé vlny oněmlé... (Bohuslav Květ)
  5. DOMŮ (Stanislav Kostka Neumann)
  6. BRATŘI! (Čechoslav Ostravický)
  7. UKOLÉBAVKA BÍLÉ PANÍ (Jaroslav Vrchlický)
  8. Na palmový vějíř. (Jaroslav Vrchlický)
  9. SEN. (František Táborský)
  10. KANÁN. (Jan Opolský)