DOMŮ

Stanislav Kostka Neumann

Před naši díru syslí mne to vyhodilo, s mou myslí si to zatančilo, a hodiny počaly se mi úprkem rozvinovati vpřed jako klubko shozené po svahu, opily se snem, rozletěly v slunný svět – leč konec zůstal pevně na prahu, na adrese: Bragožda, obvaziště, měl jsem to v nitru, zakousnuté klíště, cestou z chladných hor mi to však nepřekáželo, křídlatý byl jsem tvor a dobře se mi letělo, v pogradecké jaro motýlem jsem slétl – není-li pravda, vše jsme uvážili, a přece, hlavičko, a přece, srdíčko, jsme se zpili: opět jeden člověk sálající v přístavu stanul s makovou lící, nedočkavostí kvetl –

Patří do shluku

archa, noemův, noe, arch, holubice, potopa, úmluva, ratolístka, koráb, penzista

125. báseň z celkových 180

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KANÁN. (Jan Opolský)
  2. Cesty. (Jaroslav Vrchlický)
  3. CESTOU. (Jaroslav Goll)
  4. PERSPEKTIVY. (Jaroslav Vrchlický)
  5. CO DUSIVÁ MI PADLA TÍŽ. (František Hais)
  6. VI. Květ duše mé se ještě rozvinul, (Adolf Heyduk)
  7. Tak půjdem spolu... (Jaroslav Vrchlický)
  8. BRATŘI! (Čechoslav Ostravický)
  9. Zázračný květ. (Adolf Heyduk)
  10. LAVŘÍN (Jaroslav Vrchlický)