VI. Do moře zlata samé zlato živé

Jaroslav Vrchlický

Do moře zlata samé zlato živé se slunce kácelo. My stáli tiše v mír vhrouženi, jenž tek jak z plné číše na keře, stromy, skály mlčelivé. Tu po mém boku dechlas v ticho snivé jak vánek lehce přes fialky dýše: (Ty odpustíš, ó Shakespeare! že píše tvůj obraz ruka, každé jiné lživé jest slovo její hovor postihnouti!) „Ó kéžby mohla takto v plné slávě má duše s tvou jak slunce zapadnouti!“ A cos to řekla, skloněn k tvojí hlavě, já cítil, jak tvá duše s mou se pojí. – Spíš pro vždy, moje Slunce, v duši mojí!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
v básni jsme nalezli 1 osobu, v básni jsou označena takto

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

478. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Benedicta! (Xaver Dvořák)
  2. báseň bez názvu (Alois Vojtěch Šmilovský)
  3. Májová noc. (Adolf Heyduk)
  4. SNĚNÍ. (Alois Škampa)
  5. Serenada. (Jaroslav Vrchlický)
  6. A – Ω (František Serafínský Procházka)
  7. S puklým srdcem. (Adolf Heyduk)
  8. POVZDECH. (Adolf Brabec)
  9. Z perlové šňůrky. (Václav Šolc)
  10. V lese. (Adolf Heyduk)