In memoriam. M. G.

Jaroslav Vrchlický

Tak co jsme nejvíc v světě milovali, nám život béře, týž, co nám to dal; co krví svou a sny jsme vychovali, nám chystá žal. A v zoufalství jak na zpuchřelé sněti svých dětí, ptáčků, zdržujeme let, než nadějem se – mizí v dál a letí... co nám pak svět? Však přece bude smutný žití zbytek vždy jimi posvěcen – vždyť žili v něm a v dechu věnců všech i hrobu kytek cos po nich naleznem. A žehnat budem i té kruté ráně, neb v tom, co bolem rozdírá nás zlým, vše, proč tu v pláči spínáme své dlaně, to ušetřila jim. A z lásky, s kterou zvali jsme je v žití, my budeme jim jejich pokoj přát a smír a láska z hřbitovního kvítí vždy na nás budou vlát!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

923. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z CHVIL INTIMNÍCH. (Hugo Kepka)
  2. IDEALY. (Petr Fingal)
  3. Smrti. (Augustin Eugen Mužík)
  4. Ó jaro, přijď... (Josef Kuchař)
  5. DOPIS (Viktor Dyk)
  6. OKNO (Viktor Dyk)
  7. 27. Ticho po pěšinách, (Josef Kuchař)
  8. Sonet melancholický. (Josef Svatopluk Machar)
  9. SONET V LISTOPADU (Vladimír Frída)
  10. Jarní myšlénka. (Augustin Eugen Mužík)