MOJE SONATA.

Jaroslav Vrchlický

Já znal je Byli čtyři Jednou v týdnu(J5f) se scházeli vždy a ten večer byl(J5m) jim poesií v žití Na předměstí(J5f) si v novém domě pokoj najali(J5m) Zdi jeho prázdné byly Později(J5m) dvě rytiny tam pověsil kdos z nich(J5m) na jedné Beethoven se mračil z druhé(J5f) zřel Richard Wagner s klidnou tváří v svět(J5m) Pak čtyři pulpity a hrstka not(J5m) Nic jiného Sem tedy přicházeli(J5f) ku tajné bohoslužbě o šesté(J5m) když v zimě juž se mlží v ulicích(J5m) kdy chodníky jsou kluzké svítilny(J5m) kdy šerem hvězdy mroucí blíkají(J5m) Dvě hodiny zde hráli pospolu(J5m) a světy jim se otvíraly v duši(J5f) jež neocení všednost Jinak sotva(J5f) dvě vyměnili slova za večer(J5m) zda ženat jeden z nich zda rodinu(J5m) má druhý třetí ani nevěděl(J5m) ba sotva o druhu zde věděl druh(J5m) od které práce právě přichází(J5m) Z nich jeden úřadu byl vězněm denně(J5f) jen číslice psal druhý v obchodě(J5m) byl třetí kněz a čtvrtý samotář(J5m) bez povolání Kdesi náhodou(J5m) se poprv sešli Musa hudby sama(J5f) je seznámila ona polibkem(J5m) jich duše spjala dál se neptajíc(J5m) čím jesti každý z nich Tak po léta(J5m) se scházívali tu vždy po páté(J5m) a hráli sobě jen a umění(J5m) Já dozvěděl se o nich náhodou(J5m) Kněz učitelem mým byl v ústavě(J5m) a odpolední když měl hodinu(J5m) vždy přišel s velkým pouzdrem koženým(J5m) jež stranou na kathedru položil(J5m) V tom pouzdru housle byly nejednou(J5m) ve živém proudu svého výkladu(J5m) on obrátil se k pouzdru úkradkem(J5m) se na své milé housle podíval(J5m) v nichž klidně božské tóny čekaly(J5m) až přijde čas kdy v zpěv je probudí(J5m) Pak mluvil dál zas klidný na pohled(J5m) jen oko jeho plálo výmluvně(J5m) a v koutkách rtů se cosi tajilo(J5m) jak tucha radosti jež čeká jej(J5m) To dráždilo mou chlapčí zvědavost(J5m) a sotva jednou chodbou zazněl zvon(J5m) a mládež z jizby dusné ve hluku(J5m) se vyrojila z oulu chumáč včel(J5m) a páter sebral pouzdro kožené(J5m) já zvědavě ač byla podjeseň(J5m) a vichr ulicemi hvízdal pustil(J5f) se rychle za ním Hbitě kráčel kněz(J5m) pak ztmělou branou prošel v předměstí(J5m) do klikaté se ztočil uličky(J5m) a zmizel v novém domě vysokém(J5m) Než dobře mohl vše jsem pochytit(J5m) a rozhlédnout se tichou ulicí(J5m) juž s výše začla sladká hudba znít(J5m) Dnes ještě slyším kvartet ponurý(J5m) v němž pouze fletna ob čas zavýskla(J5m) si sladce žalujíc Jak přimrazen(J5m) se krče v pláštík stál jsem pod okny(J5m) a naslouchal těm zvukům kouzelným(J5m) jež s hůry kanuly jak tichý déšť(J5m) se rozlévaly vzduchem chvěly se(J5m) a proplétaly aby zmíraly(J5m) v střech nudném moři v domů zákampí(J5m) A svítilny juž plály na rozích(J5m) když hudba dozněla a na to hned(J5m) se čtyři stíny mihly okolo(J5m) a sotva němě druha zdravil druh(J5m) a každý jiným směrem v pospěchu(J5m) ve mlze zmizel v ulic směsici(J5m) Ten tichý koncert v pustém zákoutí(J5m) bez obecenstva k němuž v nadšení(J5m) od práce denní z vřavy klopotu(J5m) z nich každý spěchal aby v duši zamk(J5m) si trochu rosy pro ten celý týden(J5f) těch každodenních všedních starostí(J5m) té nudy vždycky v stejné práce jho(J5m) kde vpřažen duch jde jako brázdou skot(J5m) mne dojal hluboce a po letech(J5m) když sám jsem nahled v ten park zamčený(J5m) všednímu davu jímž jest umění(J5m) kam zvědavců pár hledí mřížemi(J5m) a život dali by jen hodinu(J5m) ty šlapat stezky divně spletité(J5m) a naslouchali pláči fontanů(J5m) a dubů přísné dumě v červáncích(J5m) tu hluboce a dojat ocenil(J5m) jsem nadšení těch hudců neznámých(J5m) žár posvátný a nedočkavou touhu(J5f) svou duši vnořit v lázeň nebeskou(J5m) prach střásti jejž tam život nahází(J5m) a na chvíli se aspoň navrátit(J5m) ku prazdroji jenž jednou krásou zván(J5m) a jindy božstvím zůstal v srdcích všem(J5m) co svatý odkaz rájů ztracených(J5m) a příští lepší budoucnosti cíl(J5m) Dnes prohlížeje tyto písně své(J5m) tu svého srdce dumnou sonatu(J5m) na čtyři hudce ty jsem vzpomněl zas(J5m) A hořkost v duši a cit obavy(J5m) v mír tály hned a úkoj blaživý(J5m) Buď osud těchto písní jakýkoliv(J5f) jak oni hudci já též sobě hrál(J5m) já šťasten byl co žádati lze víc(J5m) Že kdysi po tmě já jim naslouchal(J5m) též nevěděli mohu věděti(J5m) kdo poslechne si tuto hudbu mou(J5m) Proč měl by lepší býti osud můj(J5m) proč zrovna horší Píseň má juž zní(J5m)

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

49. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V zimní noci. (Stanislav Kostka Neumann)
  2. Motiv z Hradčan. (Jaroslav Vrchlický)
  3. None (Antonín Sova)
  4. Ze zápisků zapomenutého. (Ferdinand Tomek)
  5. Mnoho nocí tísní se na cestách svatebčanů, (Richard Weiner)
  6. PŘI ZÁPADU SLUNCE. (Josef Svatopluk Machar)
  7. PADAJÍCÍ VODY. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Vzpomínka. (Emanuel z Čenkova)
  9. IV. BALLADA O GOTICKÉM PODLOUBÍ V STARÉM MĚSTĚ. (Jaroslav Vrchlický)
  10. MĚSTEČKO. (Karel Babánek)