To rozlehlý je sad a plný stínů
a orchideí, kaktusů a blínu,
v němž denně svoji paní v náruč vinu.
Tam chvatně zabloudím a vždycky v taji,
tam dám se opříst, opředen jsa bájí,
co v sny mi elfi a dryady hrají.
Spadalým listím zaváté jsou stezky,
kol kmeny stoleté jsou zryté blesky,
z vrat heraldické kynou arabesky.
Laň mihne se jak paprsk vodojemu,
pták šustne mlázím letě k hnízdu svému;
lze snít zde v klidu, odvyknouti všemu.
Pan klade syrinx k ústům rozlámanou,
do škeble fontanů jen stíny kanou
a Oready pláčí v keřích stranou.
Girlandy květů padly z rukou Floře
a v spadalého listí žluté moře
se sklání velká, vítězící Zoře!
A v tiši svítání zní táhlé tóny,
z dna moře Vinetské tak duní zvony.
Ó fletny, rohy, cinky Persefony!
Juž blíží se na svojím dračím voze,
zrak velký, němý patří ku obloze;
tři Parky mlčky tulí se jí k noze.
Tak projíždí říš snů svých a říš lásky,
na čele milenců všech čítá vrásky;
já za ní jíti musím – bez otázky,
co netřesky na skále zlatem hoří,
co světloška se v kalich lilje noří
a zem a nebe podobny jsou moři.
A ona jede velká, triumfalná,
zem před ní poušť je nekonečná, dálná,
vstříc milenců jí zvoní píseň žalná:
„Ó jediná a slední lásko lidí,
ó přístave, jejž v bouři oko vidí,
kde hrobu poklid duše v posléz klidí!
Ó zázraku, ó mysterium světa!
Ó Erebu ty růže plnokvětá,
slyš, hymnus zatracených k tobě vzletá!
Těch, kteří šli tu strádáním a bázní
a odříkáním, utrpením, strázní,
jímž bylas mystickou a svatou lázní!
Ó Bohyně všech, kdo zde trpí: Ave!
Ký úkoj dávají rty tvoje smavé
a hlubší ještě tvoje kštice tmavé!
Syp nepenthu nám hořké květy v duši
a zmáčkni srdce, k šílenství jež buší,
v kruh lásky spoj nás užší vždy a užší!“ –
Tak hymna zní a park se stále stmívá,
pták opozděný s modřínu kdes zpívá
a velký měsíc jen se v stromy dívá.
A tráva kol je plna těžké rosy,
jak oči toho, pokořen kdo prosí,
a cítíš, tichem velký šel tu kdosi.
Já nevím kdo, však cítím, že šel kolem,
šel za svou paní zvlhlým rosou polem,
jak ty za svými sny jdeš v duši s bolem.
Ó zahrado, zkad tmavé stíny lejí
se s cypřišů! Ó květy orchidejí!
Tě Smrti v lásce, paní světa, pěji.