VIII. Zahrada Persefony.

Jaroslav Vrchlický

VIII.
Zahrada Persefony.
To rozlehlý je sad a plný stínů a orchideí, kaktusů a blínu, v němž denně svoji paní v náruč vinu. Tam chvatně zabloudím a vždycky v taji, tam dám se opříst, opředen jsa bájí, co v sny mi elfi a dryady hrají. Spadalým listím zaváté jsou stezky, kol kmeny stoleté jsou zryté blesky, z vrat heraldické kynou arabesky. Laň mihne se jak paprsk vodojemu, pták šustne mlázím letě k hnízdu svému; lze snít zde v klidu, odvyknouti všemu. Pan klade syrinx k ústům rozlámanou, do škeble fontanů jen stíny kanou a Oready pláčí v keřích stranou. 64 Girlandy květů padly z rukou Floře a v spadalého listí žluté moře se sklání velká, vítězící Zoře! A v tiši svítání zní táhlé tóny, z dna moře Vinetské tak duní zvony. Ó fletny, rohy, cinky Persefony! Juž blíží se na svojím dračím voze, zrak velký, němý patří ku obloze; tři Parky mlčky tulí se jí k noze. Tak projíždí říš snů svých a říš lásky, na čele milenců všech čítá vrásky; já za ní jíti musím – bez otázky, Coco netřesky na skále zlatem hoří, co světloška se v kalich lilje noří a zem a nebe podobny jsou moři. A ona jede velká, triumfalná, zem před ní poušť je nekonečná, dálná, vstříc milenců jí zvoní píseň žalná: 65 „Ó jediná a slední lásko lidí, ó přístave, jejž v bouři oko vidí, kde hrobu poklid duše v posléz klidí! Ó zázraku, ó mysterium světa! Ó Erebu ty růže plnokvětá, slyš, hymnus zatracených k tobě vzletá! Těch, kteří šli tu strádáním a bázní a odříkáním, utrpením, strázní, jímž bylas mystickou a svatou lázní! Ó Bohyně všech, kdo zde trpí: Ave! Ký úkoj dávají rty tvoje smavé a hlubší ještě tvoje kštice tmavé! Syp nepenthu nám hořké květy v duši a zmáčkni srdce, k šílenství jež buší, v kruh lásky spoj nás užší vždy a užší!“ – Tak hymna zní a park se stále stmívástmívá, pták opozděný s modřínu kdes zpívá a velký měsíc jen se v stromy dívá. 66 A tráva kol je plna těžké rosy, jak oči toho, pokořen kdo prosí, a cítíš, tichem velký šel tu kdosi. Já nevím kdo, však cítím, že šel kolem, šel za svou paní zvlhlým rosou polem, jak ty za svými sny jdeš v duši s bolem. Ó zahrado, zkad tmavé stíny lejí se s cypřišů! Ó květy orchidejí! Tě Smrti v lásce, paní světa, pěji. 67
Básně v knize Než zmlknu docela...:
  1. Ekloga letní.
  2. Hold svatých tří Králů.
  3. Setkání.
  4. Čím šumí lesy.
  5. Sestina letního večera.
  6. Hudba.
  7. Menuet.
  8. Smrtka.
  9. Anima.
  10. Po lektuře Shelleye.
  11. Hymna Boecklinovi.
  12. Pták v hnízdě.
  13. Legenda o třech bratřích.
  14. Poslední píseň lásky.
  15. Volo, volo!
  16. Zimní noc.
  17. Sbor z antické tragédie.
  18. I. Isis.
  19. II. Dryada.
  20. III. Pláč Ixionův.
  21. IV. Sirena.
  22. V. Slzy Medusy.
  23. VI. Teiresias k chlapci jej vedoucímu.
  24. VII. Nářek Demetry.
  25. VIII. Zahrada Persefony.
  26. Nymfa v středu lesů
  27. I.
  28. II.
  29. III.
  30. IV.
  31. V.
  32. VI.
  33. VII.
  34. VIII.
  35. IX.
  36. X.
  37. XI.
  38. XII.
  39. XIII.
  40. Fialy.
  41. Touha.
  42. Rád bych...
  43. Píseň touhy.
  44. Padajícímu sněhu.
  45. Naladění.
  46. Suspiria.
  47. Motýl.
  48. Píseň.
  49. Radost z života.
  50. Píseň v noci.
  51. Na slovácký motiv.
  52. Vzdech.
  53. Příměří.
  54. Má láska.
  55. Píseň dle skotského motivu.
  56. Hymna Osudu.
  57. Jen jedno!
  58. O růže, ohnivé růže!
  59. Synthesa.
  60. Cestou.
  61. Sestina.
  62. I.
  63. II.
  64. III.
  65. IV.
  66. V.
  67. VI.
  68. VII.
  69. VIII.
  70. IX.
  71. X.
  72. XI.
  73. XII.
  74. XIII.
  75. I. Hosannah.
  76. II. Modly.
  77. III. V chrámě.
  78. IV. Pokušení.
  79. V. Volba učenníkův.
  80. VI. Cestou vinicemi.
  81. VII. Vůně.
  82. VIII. Dcerka Jairova – Lazar.
  83. IX. Kázání na hoře.
  84. X. Večeře.
  85. XI. Kohout.
  86. XII. Barabáš.
  87. XIII. Dobrý a zlý lotr.
  88. XIV. Eloi, Eloi, Lamma Sabaktani.
  89. XV. Cesta do Emaus.
  90. XVI. Jazyky.