XIII.

Jaroslav Vrchlický

XIII.
Mé astry milované! Že za své astry málo vzal jsem vděku, tím více k nim i k vám mé srdce plane! 106 Na hvozdy šer padá, na stráně i lada sotva větřík dýchne; s hvězdou v kštici tmavé Noc dí k zemi „Ave!“ – ztichne. „Zahrň mne, ó Noci, hynu bez pomoci!“ Mnohé srdce vzdychne; pak se v resignaci jak pták v hnízdo ztrácí – ztichne...