Cestou.

Jaroslav Vrchlický

Cestou.
Šel jsem s tebou měkkou travou, šel jsem s tebou přes hory, doubravou jsem kráčel tmavou, skrz mlčící obory, hleděl spitý světla slávou v sálající obzory. Šel jsem s tebou přes mýtiny, šel jsem s tebou přes nivy, mátou, zvonky, přes lučiny, skrz háv mechů vlnivý, květem doušky mateřiny, skrz kvetoucí kopřivy. Šel jsem s tebou ve skal klínu, na kraji šel pustých cest, lesy kvetoucího blínu, mořem jasmínových hvězd, kolem starých zpustlých mlýnů, kde tak smutno v duši jest. Šel jsem s tebou u rybníků, osamělé po hrázi, kde v žab tisícerých křikůkřiku vážný čáp se prochází, a sta jepic v okamžiku každý krok můj provází. 100 Šel jsem s tebou vesnicemi, kolem tichých hřbitovů, cit se vlnil tóny všemi novou silou poznovu, slza tryskla ručejemi, až se dostal ke slovu. Šel jsem s tebou na svém retu jméno tvoje, celý svět lásky, síly, touhy, vznětu, jak jsem šeptal je, jsem čet! jednomu vše vdech jsem květu, přitiskni jej na svůj ret! 101