Píseň touhy.

Jaroslav Vrchlický

Píseň touhy.
Ó večery, o chvíle, kdy na svět padá šer a mdlému srdci mile zas kyne svatvečer! Kdy světlo, které mizí, a denní vřavy ruch, a vše, co duši cizí, kdy splývá v moři tuch, Těchtěch divných, neurčitých, těch sladce tajemných, až na dně srdce skrytých, a přec tak vzájemných. Kdy celičký taj světa a kosmu, přírody, vyplní jedna věta tak plná lahody: 79 Já toužím, chci tě míti, chci líbat napořád, zrak, jenž mou spásou svítí, i ňadra, z nichž vlá chlad, Ii rozpuštěné vlasy, i paží lilie, kam z uren věčné krásy jas měsíc nalije. A šeptat, lkát a vzdychnout pln sladké důvěry: Jsi má! – a pro vždy stichnout... ó letní večery! 80