Po lektuře Shelleye.

Jaroslav Vrchlický

Po lektuře Shelleye.
Pološero – polotóny, ze dna moře puklé zvony, tiché hymny, bouřné stony, propast dumy, bezdno tuch; Jinájiná řeč těch nemá zvuků pro zoufalství, ples a muku, srdce to jen hádá v tluku platíc štěstí, bolu dluh; Mořemoře přitlumených vzdechů, bystřina co šepce echu, co sní rosné perly v mechu, křídel mšic a třtiny ruch; Vv člověku i ve přírodě obrovský křik po svobodě, v kterém jásá v plesné shodě v neznabohu věčný Bůh! 27