II. Dryada.

Jaroslav Vrchlický

II.
Dryada.

Spjata pro vždy v stromů kůru obracím zrak marně výš ku azuru, v nebes chmuru i v hvězd vrchovatou číš, na sasanky bílý květ, jenž mi vyrost u nohou, na vlaštovek hbitý let letící v dál oblohou. Nemohu v před, nemohu zpět – Politujte ubohou! Slunce žár leh na skaliska, zlatem hoří čilimník, starý Pan na fletnu píská, nymfu Silen v náruč stiská, Diany hřmí honba blízká, smích i výkřik ke mně vnik, čím pastýř výská, čím pramen tryská, čím se chvějí třasaviska, 49 všecko slyším, o všem vím, datla poklep, kosa rým – břečtan se mi v nohy vplet, stromu dutina můj svět, nemohu v před, nemohu zpět... Politujte ubohou! Básníku, jenž kráčíš kolem a vše chápeš a vše víš, s lidskou slastí, s lidským bolem zlý můj osud pochopíš! Zadumán, v sny ztracen tichý poznáš obraz vlastní Psychy; věčně jata, kruhy spjata dál by chtěla pryč a výš, ale křídla nemohou; stesk zní v prázdno oblohou a zpět k zemi směry všemi, politujte ubohou! Řekneš: „Sestro má!“ v svém zpěvu a já odvet, v srdci méně hněvu – Politujte ubohou! 50