O růže, ohnivé růže!

Jaroslav Vrchlický

O růže, ohnivé růže!
Než se ti ptáci dají na cestu, ať pospíší, kdo můžemůže, do svého domu uvést nevěstu – ó růže, ohnivé růže! Ty nenecháte jen tak v záhonech přec uvadnout a mříti, těch místo pravé dívčích na ňadrech, když poprv lásku cítí. Tam jejich úkol dýchat a se chvět, být šperkem a být clonou, již neshrne ni rozpustilý ret svou znaven poutí vonnou. Tam jejich úkol vypít studu nach, když srdce k srdci lne úže, pak umřít nejsladších těch na márách – Ó růže, ohnivé růže! 98