Menuet.

Jaroslav Vrchlický

Menuet.
Menuet své vážné vlny splítá, napřed krok a krok zas volně zpátky; v oku touhy zlatá jiskra kmitá, hudby rhytmus však ji tlumí sladký i ta ňadra třásní krajek skrytá. V jizbu mou, kde žiju eremita, upomínky křídlem v oddech krátký známá nota padá – srdce vítá menuet! Touha zpět zas do snů mládí lítá, slyším smích a šum hedvábné látky, kroků ruch a šampaňského zátky... Srdce věčný jesti nenasyta, s Touhou Vzpomínka v něm tančí hbitá menuet. 21