Jak máje den byl pochmurný a šerý(J5f)
jak místo rosy květy slzy měly(J5f)
jak smutně kolem ptačí písně zněly(J5f)
čím svět byl teď Ginevře Amieri(J5f)
Jak mohla pozdraviti slunce ráno(J5f)
když jí na lásky svítilo hrob svěží(J5f)
nechť slzy tekou a nechť dnové běží(J5f)
jí v srdci pro vždy vše jest pochováno(J5f)
A nebude víc v záři svojí krásy(J5f)
u okna s písní na rtech časně stávat(J5f)
a hřebenem v němž perly rozčesávat(J5f)
své žluté bok jí šlehající vlasy(J5f)
Vše ztraceno neb otec s hněvem v oku(J5f)
na útlý prst jí strčil kroužek zlatý(J5f)
a velký oheň láskou v srdci vzňatý(J5f)
se musí stišit v slzí jejích toku(J5f)
Jest prodána za vinice a statky(J5f)
a násilím vedena ku oltáři(J5f)
nad perly šíje slz její září(J4f)
v nich navždy uhas její úsměv sladký(J5f)
Leč malou radost ze svého měl lupu(J5f)
Ser Francesco vždy tichá smutná byla(J5f)
a nesmála se ani nemluvila(J5f)
či zvyknouti můž holubice supu(J5f)
A brzy ulehla a dům zněl žaly(J5f)
a ležela v svém bílém šatě chladna(J5f)
zrak bez lesku tvář ledna a přec vnadna(J5f)
jen slzy po ní ledné perly hrály(J5f)
A ňader vlny nezvedly se více(J5f)
a ruce tuhé klesly dolů k boku(J5f)
a strnutí se v kalném chvělo oku(J5f)
a čelo mělo úběl od měsíce(J5f)
Tak do květů ji zahalili celou(J5f)
a v hrobku odnesli ji plakal každý(J5f)
Ser Francesco v své duši osten vraždy(J5f)
za rakví kráčel s myslí otupělou(J5f)
Kněz rakev pokropil a šli zas domů(J5f)
a Ginevra juž sama na hřbitově(J5f)
co v přeletu jen netopýr děl k sově(J5f)
ó jak se chvěly vršky starých stromů(J5f)
Jak zakuklenci kol hrobky se stmíval(J5f)
řad cypřišů jak vítr dnes v nich kvílil(J5f)
Jak měsíc šklebivě se z mraků chýlil(J5f)
jak suchý list ve věnci svadlém zpíval(J5f)
Chlad děsný Ginevry tu projel kosti(J5f)
a zbudila se zvedla hlavu vstala(J5f)
a v luně mřížemi jež bledě hrála(J5f)
hned pochopila hrůzu přítomnosti(J5f)
v rubáši svém dlouhém k městu zpátky(J5f)
se dala v pochod chvěla se v té chůzi(J5f)
šla velká bílá jako anděl hrůzy(J5f)
a klepala na dveře vlastní matky(J5f)
Ta oknem zřela bílé šaty vláti(J5f)
a věnec zhledla v jejích vlasech strachy(J5f)
své světlo zhasla sotva pohled plachý(J5f)
k ní pozvedla a nechala ji státi(J5f)
Šla k bratru svému tloukla v jeho dvéře(J5f)
ten přišel svítilnu nes otvíraje(J5f)
leč vida ji vše svaté svolal z ráje(J5f)
a prchl vraty bouch a stála v šeře(J5f)
I vzmužila se šla k Ser Francescovi(J5f)
a napřed volala Jsem tvoje žena(J5f)
chci milovat tě žití navrácena(J5f)
jen krutými mne nezatracuj slovy(J5f)
On sotva její pláč mu zazněl v uchu(J5f)
na loži svém se vzpřímil v hrůze siný(J5f)
Co na mně chceš máš tam svět lepší jiný(J5f)
v svůj vrať se ples a nestíhej mne duchu(J5f)
A skočil s lože a strh meč svůj nahý(J5f)
a zuřil vztekle co teď činit měla(J5f)
Tak stála v zimě lkala a se chvěla(J5f)
a všecky jsou jí uzavřeny práhy(J5f)
Tak stála vítr hrál jí žlutým vlasem(J5f)
a škubal pohřebního věnce kvítí(J5f)
hrob nechtěl ji a nechtělo ji žití(J5f)
i rozplakala velikým se hlasem(J5f)
a chtěla v hrobku navrátit se zase(J5f)
V tom zřela světlo dům ten zcela malý(J5f)
jej jako v rámci divý břečtan halí(J5f)
jímž hoří oranže plod v plné kráse(J5f)
On ještě bděl násilím jemuž vzata(J5f)
snad na ni myslil kterak v hrobce leží(J5f)
a Ginevra se vzchopí a juž běží(J5f)
a silou poslední juž hledá vrata(J5f)
On otevře a vidí trne žasne(J5f)
však juž mu leží teplém ve objetí(J5f)
a věnec hřbitovní jí s vlasů letí(J5f)
a všecko jest jí v očích v duši jasné(J5f)
Já nejsem duch To cítím duše moje(J5f)
Já k tobě přišla Nepustím tě více(J5f)
A líbal vlasy šíj a ruce líce(J5f)
a plakal líbal líbal bez úkoje(J5f)
A chytil ji jak ptáček měkké peří(J5f)
jímž vystlati chce teplé hnízdo malé(J5f)
a nes ji domů líbal neustále(J5f)
své lože dal jí jako ten pták v keři(J5f)
A zahříval jí ústa ruce šíji(J5f)
Tys má tys má před nebesy a zemí(J5f)
ty všemi zapuzena všemi všemi(J5f)
A noc jim byla dlouhou melodií(J5f)
jen přerývanou polibky a stony(J5f)
A ráno město valilo se proudem(J5f)
ku radnici Francesco stál před soudem(J5f)
i Ginevra s miláčkem Zněly zvony(J5f)
A vešel biskup s dlouhou řadou kněží(J5f)
a sedli soudci pokryli své hlavy(J5f)
a ticho v sále nepočetné davy(J5f)
jak zkameněly mráz všem v žilách běží(J5f)
Ser Francesco zpět svoji ženu žádal(J5f)
a vinil ji i Antonia hříchem(J5f)
v tom vstala Ginevra a hlubým tichem(J5f)
hlas její vážný v soudců váhy padal(J5f)
Své utrpení všecko vyprávěla(J5f)
svou lásku k Antoniovi sen rána(J5f)
z kterého otcem divě zburcována(J5f)
se náhle v loktech Ser Francesca chvěla(J5f)
svá muka nemoc pohřeb probuzení(J5f)
noc v hrobce cestu k městu zápas němý(J5f)
svůj pláč a kvil své zapuzení všemi(J5f)
a zázračné miláčkem zachránění(J5f)
s pláčem Antoniu vstříc se vrhla(J5f)
Jen jeho jsem bůh daroval mne jemu(J5f)
Tu lid se rovnal moři zbouřenému(J5f)
a vřava Milost milost v něm se strhla(J5f)
Vstal biskup Ne milostí ale právem(J5f)
jest Ginevra teď Antonia ženou(J5f)
jej v odměnu si vezmi zaslouženou(J5f)
všech útrap svých A jásot zazněl davem(J5f)
Den máje nebyl ti víc smutný šerý(J5f)
dnes květy perly pro tebe jen měly(J5f)
dnes všecky písně ptačí tobě zněly(J5f)
svět byl ti ráj Ginevro Amieri(J5f)