Mickiewicz v Santa Croce.

Jaroslav Vrchlický

V den Dušiček – byl posupný a šerý, ač v městě nad Arnem, „kde si tak zvoní“, v chrám vešel v společnosti milých druhů, a přece sám; nad rovy čelo kloní, kde Michal Angelo spí, Alfieri... Jde v dumě, v duši stále řinkot kruhů na šíji vlasti vzdálené on slyší a křídel andělských tep v dálné výši. Dí průvodce: „Zde dřímá Galilei!“ Šli druzi dále, o samotě zůstal, a zápas věků letěl jeho hlavou; zřel v slunce, hvězdy, jež se věčně skvějí, a sterý problém v jeho duši vzrůstal, dral jeho ňadra, žehl mozek lávou: zem v planet vleku věčně otročící a slunce vítězné a vévodící! Zem – lidský rozum věčně v poutech hmoty a slunce – lidský cit, ten věčně žhavý; vždy slunce zvítěziti musí, cítil; vše sny a touhy byly mu jak noty, duch jeho po nich letěl plápolavý a pravdě věčné v žhavý klín se řítil. Teď ze všeho mu jedno v duši zkvétá: Ne rozumem, lze srdcem dobýt světa! To padlo v duši mu a již to zrálo na divoký květ nadpozemské vůně; v ty divy jihu syn severních ledů zřel s duší, v níž to prsty duchů hrálo, a skloněn nad mrákotné duše tůně zde slavil dojemný ten svátek „Dědů“. Ti velcí mrtví do snů jeho zřeli, v nichž Konradův se tyčil fantom stmělý. Zde cítil vše, co pozděj v písni věčné mu dáno bylo pro vždy vysloviti, svou sílu olbřímí, svou nesmrtelnost! Vše spadlo s něj, co mělké, přebytečné, jak blesky Sinaje moh’ v skálu vrýti svou lásku, záští své, svůj vzlet i dělnost. Zřel klidně v žár, v němž jeho duch se tříbil, za svědka tvůrce Noci měl a Sibyll.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

140. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na Golgotě. (Xaver Dvořák)
  2. Z HOŘÍCÍCH ROZVALIN. (František Kvapil)
  3. HLAS MINULOSTI (Antonín Sova)
  4. Bořek. (Antal Stašek)
  5. Bída. (Antonín Sova)
  6. Mladý mnich. (Augustin Eugen Mužík)
  7. Látky. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Připadám si... (Josef Kalus)
  9. Démon. (Augustin Eugen Mužík)
  10. PTÁK V KLECI. (Růžena Jesenská)