OCÚNKY.

Jaroslav Vrchlický

Krajina v mhu se obláčí, na loukách kvetou naháči. Ó smutné květy s leskem mdlým, na list se nedostalo jim. Na bledém stonku pouze květ tak delikátní a tak bled. Ach, kudy k nám se podzim bral, tam pod nohou mu ten květ vstal. Jak spadlá hvězda přečistý a jako zima bezlistý. Ó labské kraje, vidím vás, kdy skosen luh, kdy zmizel klas, jak v jitru chladně sychravém, ve vzduchu bledě mlhavém, kde slední špačků mizel tlum, jste lnuly k šedým nebesům. Co v mlze mřela ozvěna a pouze kravka zpozděná se pásla mezi olšemi a smutek táhnul po zemi, kde v rosné trávě s chumáči jen bledí kvetli naháči!

Patří do shluku

ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště

36. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ. (Božena Benešová)
  2. U HROBU TÉ, JEŽ ZEMŘELA V MLADÉM VĚKU (Antonín Sova)
  3. ELEGIE (Jan Opolský)
  4. TOUHA (Petr Fingal)
  5. XV. Podzimní lístek. (Josef Svatopluk Machar)
  6. NA MÝTINĚ. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Říjen. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Listopad. (Alois Škampa)
  9. STESK DUŠE. (Karel Babánek)
  10. HODINKY O VÍTĚZNÉ KRÁLOVNĚ MÉ OTČINY (František Odvalil)