OCÚNKY.

Jaroslav Vrchlický

OCÚNKY.
Krajina v mhu se obláčí, na loukách kvetou naháči. Ó smutné květy s leskem mdlým, na list se nedostalo jim. Na bledém stonku pouze květ tak delikátní a tak bled. Ach, kudy k nám se podzim bral, tam pod nohou mu ten květ vstal. Jak spadlá hvězda přečistý a jako zima bezlistý. Ó labské kraje, vidím vás, kdy skosen luh, kdy zmizel klas, 41 Jakjak v jitru chladně sychravém, ve vzduchu bledě mlhavém, Kdekde slední špačků mizel tlum, jste lnuly k šedým nebesům. Co v mlze mřela ozvěna a pouze kravka zpozděná,zpozděná Sese pásla mezi olšemi a smutek táhnul po zemi, Kdekde v rosné trávě s chumáči jen bledí kvetli naháči! 42