IMPROMPTU.

Jaroslav Vrchlický

IMPROMPTU.
Moh utrhnout jsem smavý květ, včas ruku však jsem vztáhnul zpět a ptal se: Proč a k čemu? Ať dýchá, voní sám tu dál, já žil juž dost a miloval; čas výhost dáti všemu. Moh utrhnout jsem – ano, moh... Zda byl to dřín anebo hloh? Já vím jen, sladce dýchal... Však zdálo se mi, jak jdu dál, že v keřích, stromech, v šeru skal kdos za mnou vzdychal, vzdychal... ach, tak bolestně vzdychal! 87