V PODZIMNÍCH MLHÁCH.

Jaroslav Vrchlický

V PODZIMNÍCH MLHÁCH.
Zas podzimní mlhy halí kraj v závoj feerický, a všecko tak v dáli je, v dáli – Ach, mlha osud je lidský. V té mlze taj divný se spřádá, v ní kouzlo a půvab se kryje, cos za ní duše vždy hádá – Ten taj, toť poesie! V nesměrnost rostou tu stráně a řeka zdá mořem se býti – Vem klidně z osudu dlaně ty mlhy v jeseni žití. 56 Co v světle ve tvář ti bije, toť prosa duši je lačné, snad všeho poesie až v mlhách smrti nám začne. 57