OPUŠTĚNÉ DOLY.

Jaroslav Vrchlický

OPUŠTĚNÉ DOLY.
Kdys tu – ovšem dávno je to – zlato bylo, praví kmet, počítaje mnohé léto zpátky do minulých let. Teď jen jako hroby rumy, tady důl, tam táhlý svah, keř se chvěje, tráva šumí opuštěných na drahách. Hoch, který tu kozy pásá, občas zvedne kamínek, zdá se mu, to divná krása! zaklet spí v něm plamínek. Proti slunci rudu zdvihá, co to zdálo se mu jen? 36 Odhodí ji, raděj stíhá motýla, jenž vyplašen, Celýcelý černý s žlutým krajem tam se houpá v bodláčí... Jak bych prokletým šel rájem, jdu, a je mi ku pláči. 37