VESNA A LÁSKA.

Jaroslav Vrchlický

VESNA A LÁSKA.
Nejlépe myslí se na zlatou vesnu, když hodně se a hustě sněží; Kdykoliv o lásce v myšlénky klesnu, tu jistě srdce, to srdce za láskou žebrotou běží. Když tady jaro jest, nevíme o něm pro kvítí, úsměvy, zpěvy; čas v lásce utíká splašeným koněm... tu jistě srdce, to srdce štěstím že spíjí se – neví. Potom však zdiveno, všecko když mine, květ přírody i kvítí ducha, v podivném sousvětlí všecko když hyne: tu cítí srdce, to srdce, nejsladší byla jen – tucha. 85 Nikoli vesny ty jásavé hody, ani ten smyslů všech zmatek: pouze ta tucha, ten sen plný shody, to ticho, ó srdce, byly jen pravý tvůj svátek! 86