ZJEVENÍ.

Jaroslav Vrchlický

ZJEVENÍ.
V mou duši slétla mystická a bílá, ne anděl zcela a ne žena též; jí z prstů fosforná se záře lila, – sled její v mojí písni nalezneš. A stála k mému nachýlena loži jak přelud, vidění a jako dým, cos válo s rtů jí jak věčný soud boží – tím temným vzdechem zní můj posud rým. A když jsem její plné prsy hledal, tam zřel jsem svadlé květy leknínu, mně bylo, jak bych hostii k rtům zvedal, a v citu tom, vím, jistě zahynu. 91