HODINY.

Jaroslav Vrchlický

HODINY.
Hodiny zrnka jsou písku, tu zvolna tekou, tu v trysku; jim věčnost drží svou misku. Jdou zvolna – když touhou se třesu, jdou v trysku – v lásky mé plesu. Však vždy let jejich v děsu. Znám tu jen, již duše drží, ta druhá – je temnou juž strží, kdo třetí, ďas či BůhBůh, strží? Hodiny v bezdno se řítí, záchvěvy, bubliny, kvítí... a přec v nich – celé tvé žití. 128