ZIMNÍ HVĚZDY.

Jaroslav Vrchlický

ZIMNÍ HVĚZDY.
V těch zimních nocích jinak hvězdy svítí než v létě, vzduch kdy těžký vůněmi, tak vysoko, tak vzdáleně se třpytí, tak mrazivě, tak cize nad zemí. Ach, milenců k nim vlídný poměr milý, kdy hrály jiskrami skrz lupení do loubí jasmínových v sladké chvíli! Teď v závěj zří a vlhké kamení. Teď jedině na slzy vzpomínají, jež mrznou chudým v hladu na tváři. Po věcích, až se světy ztroskotají, v tvář prázdné zemi takto zazáří. 67