PODZIMNÍ MELODIE.

Jaroslav Vrchlický

PODZIMNÍ MELODIE.
I. I.
Juž tady jeseň, z hnijícího listí se nese silná, opojivá vůně. Ve chladných nocích se zas hvězdy čistí, má pavučiny astra ve koruně a v srdci touha, věčná touha stůně.
Jak sykot zmije pod nohou to svistí, nerv každý chví se roven vzpjaté struně; ó listí rváno vichrů nenávistí! ó bledé páry splývající v luně! A v srdci touha, věčná touha stůně! Ti obláčkové chladní jsou a čistí, je zhltí noc jak leknín vodní tůně. Zmar slídí kolem sup jak po kořisti. 18 Smrt sedí vítězící na svém trůně, a v srdci touha, věčná touha stůně.
II. II.
Ó hnijící a padající listí! Fiólo srdce, kde jsou tvoje vůně? Teď ve slzách se jen tvá bolest čistí, to perly triumfů tvých ve koruně! Teď víš, proč věčná touha v tobě stůně!
Jsi šklebem raněno i nenávistí, tvá láska rovna zmírající luně, Hór křídlo zvukem netopýřím svistí; cos v duši chví se rovno puklé struně. Teď víš, proč věčná touha v tobě stůně. A jak se snují paprskové čistí, sny sladké táhnou v kalné tvoje tůně; však marno, po boji i po kořisti. Žal sedí na tvé poesie trůně, teď víš, proč věčná touha v tobě stůně! 19