OLIVOVÝ KVĚT.

Jaroslav Vrchlický

OLIVOVÝ KVĚT.
Kdys v knize veršů žluče plné, kde svadlé srdce lká a klne, jsem našel snítku olivy; list stříbrný, květ bledě žlutý, na první pohled nedotknutý, a obé tiše práchniví. Zda v světě bídy, žluče, hříchu tak netají se sám a v tichu květ svaté čisté lásky skryt? Svět brutálně jde kol a raní, květ dále šepce: Požehnání! o vlídnost prosí, o soucit. A také snad – myšlénko bolná! – jak olivy květ láska zvolna juž práchniví, se rozpadá; 92 vrou sloky žití hořkou žlučí a v srdcích resignace pučí, kol zla i smutku nadvláda. Buď jak buď! – Květ zde ještě dýchá, sny blaha vypravuje zticha dech jeho sladce truchlivý... Jak básně trpkost ono kvítí tak zmírni hořké sloky žití, nám lásko, květe olivy! 93