SLADKÉ A HOŘKÉ CHVÍLE.

Jaroslav Vrchlický

SLADKÉ A HOŘKÉ CHVÍLE.
Sladké chvíle – lístky růže, hořké chvíle – lístky blínu! Co dát musí jen a může, osud sype nám do klínu. Ony první větřík svěží rozžene v ráz hříčkou snadnou, tyto těžce v srdci leží, hluboce tam ke dnu padnou. Ony první zapomenem, tak jsme málo spravedliví; těmto hrobku v srdci sklenem, kde je věčná slza živí. Hořké jsou, však sladké byly. Naše moudrost v tom je celá, 111 jak v plášť jsme se v hořké skryli, co druž sladkých – odletěla. Svážit obé s myslí klidnou se jen zřídka starcům zdaří, tu však sladké chvíle vlídnou, konejšivou vzplanou září. Takto slunce po západu po stráni a pláni, v lese v světla jasném vodopádu růžová zář rozleje se. Z chvilek sladkých tak se řine, v kterých celé slunce plálo, nechť celý den v mraku plyne, nechť i slunce bylo málo. Slabý lesk jich v posled stačí vyzlatiti všecko v stínu: Proto rychle – neb noc kvačí – vyber lístky růží z blínu! 112