PÍSEŇ O LIDSKÉ TOUZE.

Jaroslav Vrchlický

PÍSEŇ O LIDSKÉ TOUZE.
Je bezdná jako moře touha a palná jako poušť je dlouhá a perla – její vyplnění, toť na oase sladké snění. Ó chodče v poušti plné žehu, ó plavče mořem beze břehu, ty srdce, mroucí pro své nebe, ó jak mi líto, líto tebe! Jeť v poušti hrobů statisíce a v moři hrobů ještě více, teď abys aspoň bylo ptákem, či plynoucím ve výši mrakem. 65 Však marno! – Jsi jen srdce bědné, na které každý kámen zvedne, a moře děsné a poušť dlouhá a nekonečná tvoje touha! 66