POVZDECH.

Jaroslav Vrchlický

POVZDECH.
Ach ruce, ubohé ruce! V noc prázdnou zvedáte se v muce a kol jen stíny, stíny objímáte, až samy klesáte a umdléváte... Ó ruce, umdlené ruce! Ach oči, znavené oči! Jste uhly, z nichž slední žár skočí. Darmo se, oči mé, namáháte, s tou, pro niž pláte, se neshledáte! Je dobře, když v slzách shasínáte, vy oči, ubohé oči! 80