SLOKY.

Jaroslav Vrchlický

SLOKY.
Rtů pohár měkký, temně krvavý, pln sladkých něh a palné, dlouhé touhy, stál v snění mém juž skoro u hlavy, já viděl za ním dlouhé krve prouhy; ó k němu svoje ústa přiblížiti, ó z něho píti buď zatracení své anebo žití, to jedno, jen jej mít a tisknout k sobě pln sladké únavy. Rtů pohár... Duše jistě – já ji zřel – se chvěla vážkou jeho na pokraji. Proč splašila se? Motýl odletěl, a lásky celá idylla jest bájí. 89 Rtů pohár temně krvavý jen svítí, však chvím se píti, zpět duši volám... Darmo! Vidím tmíti se kolem svět, na vlastním stojím hrobě, a v duši mráz a žel. 90