DNOVÉ.

Jaroslav Vrchlický

DNOVÉ.
Jsou dny jak zrnka pepře hnědá, jež dítě pouští prstíky, však sotva jedno k ústům zvedá, hned nářek z toho veliký. Ó nech je, ať jen ledabylo v tmu skanou, z které vstaly, zpět, a s nimi vše, co draho, milo, stisk ruky, úsměv, sladký hled. Jen k jejich nechtěj vnikat jádru, tam nevýslovná hořkost spí, a poslez krev, již máš v svém ňadru, bůhví jak na tvé ruce lpí. 129 A hořkost pálí a krev pálí, a vesmír hrob je veliký – dny, život, – pusť je hezky z dáli jak dítě pepř skrz prstíky. 130