Země celá spala ve tmách mraky nebem táhly(T7f)
obzor jak štít obra kynul v dálku neobsáhlý(T7f)
sem tam hvězdy rozptýlené na něm jako hřeby(T7f)
jak myšlenek slední stopy v zmírající lebi(T7f)
a tím šerem mraků spěli andělé dva k nebi(T7f)
Sám se vracíš s děsem v tváři co se stalo bratře(T7f)
Zříceniny spoustu chaos noc vše stínem zastře(T7f)
propast lépe Vlny moře nežli vzplane ráno(T7f)
budou šumět v hořkém pláči nad vším Dokonáno(T7f)
Hrozný úkol síti zmary smrt sít práce tuhá(T7f)
Bůh chtěl tomu Dva jste vyšli Pověz kde máš druha(T7f)
Skrýváš zraky skrýváš tváře v sněžných křídel clonu(T7f)
prsa tvoje vlní se a plní mořem stonů(T7f)
Kde tvůj druh je Etiniah proč se vracíš sirý(T7f)
Etiniah jaké jmeno jak zachvění lýry(T7f)
Ústa jeho jako úsměv červánků jest jitřních(T7f)
oči rajská něha slastí nepoznaných vnitřních(T7f)
tělo bytost z mlhy stkána která zbyla Pánu(T7f)
když dech v ether by rozklenul první slunci bránu(T7f)
Jaký osud teď ho schvátil Dobře ptáš se po něm(T7f)
pohřben leží s nimi jako jezdec pod komoněm(T7f)
A ten jezdec byl hněv boha a kůň zhouba byla(T7f)
jež se z ruky toho jezdce z plné číše lila(T7f)
Etiniah znals jej také milovals jej sotva(T7f)
neb co zemi upevnila božské vůle kotva(T7f)
v bezdný azúr on byl z prvních kteří k ní se nesli(T7f)
ještě potom i když lidé hříchem k pádu klesli(T7f)
Kadeřemi jeho vždycky hvězdný zástup splýval(T7f)
když on zemi kolébavku v zlatém vzduchu zpíval(T7f)
cedry vždy se rozhoupaly harfy obrovité(T7f)
nekonečné melodie v korunách jim skryté(T7f)
probudily všecko ptactvo a juž v šumné směsi(T7f)
vždy se valil velký hymnus země pod nebesy(T7f)
Nyní bude truchlit země což mi ale po ní(T7f)
nechť se hvězdy zlaté slzy v bezdno stále roní(T7f)
co mi po všem prostor prázdný hrobem na mne zeje(T7f)
bez něho jsa bídnou troskou božské epopeje(T7f)
bez něho zem pustý žalář jemuž klnu nyní(T7f)
v kterém vládne zmar a který perutí smrt stíní(T7f)
jemuž Satan láskou ženy dlouhý řetěz skoval(T7f)
by jej spíše k peklu strhnul Tys ho zamiloval(T7f)
Zamiloval Prázdné slovo Co je láska Málo(T7f)
Vášně rozkoš plamen touhy ráj o němž se zdálo(T7f)
synům země Nic a stíny Pověz co se stalo(T7f)
Znals ta města která nyní pohltila země(T7f)
Před východem slunce bůh děl hlasem hromu ke mně(T7f)
Míra vin je dovršena zítra zhynou všecka(T7f)
Což je před ním pohled ženy modlitba co děcka(T7f)
Šel jsem tedy Etiniah jak vždy kráčel se mnou(T7f)
A my letli letli dlouhou tůní vzduchu temnou(T7f)
až nám kmitly hory země jako modré pruhy(T7f)
zelené jak skvrny dole údoly a luhy(T7f)
jak zrcadel třpytné plochy na nichž světlo leží(T7f)
ploché střechy gigantických paláců a věží(T7f)
Nový tady otevřel svět nezvyklým se zrakům(T7f)
karavany táhly k městům dlouhým rovny mrakům(T7f)
v pochod jejich zvonce zněly vůdců křik a hesla(T7f)
ryk a ržání zvířat která spoustu zboží nesla(T7f)
z dálných zemí velké perly jak krůpěje rosy(T7f)
žlutý jantar slonovinu kůže péra pštrosí(T7f)
ambru muškát štíty z bronzu poháry a zbraně(T7f)
nahých zajatých žen zástup teskno hlednout na ně(T7f)
s pýchou vzdorem jak v svůj osud zřely odhodlaně(T7f)
Z města vstříc jim zástup jiný v ústrety se valil(T7f)
mužů kterým život v poušti v cihlu tváře spálil(T7f)
kmetů kteří z všeho nejdřív zřeli ženy nahé(T7f)
žen jež nejdřív prohlížely šperky látky drahé(T7f)
jásot nastal uvítání potlesk pokřik šírý(T7f)
vzduch až kolem hlučel echem zkalen prachu víry(T7f)
a v to zněly píšťaly a cymbály a lýry(T7f)
V dav ten my se přimísili a tak vešli v města(T7f)
širokými ulicemi vedla k chrámu cesta(T7f)
kde Gog trůnil s Astarothou které Artimpasa(T7f)
říkají Chrám byl pln květů v středu zlatá vasa(T7f)
trůnila kol polétali obrovití ptáci(T7f)
v jícen vodu k očištění bronzoví dva draci(T7f)
chrlili a kol se táhly hojně stoly kryté(T7f)
plné mis a amfor s vínem jež bohatě ryté(T7f)
svítily v šer prosycený tajuplnou vůní(T7f)
Slyším posud píšťal výskot a jak štíty duní(T7f)
když se těla spletla v rej tam bohyně kde trůní(T7f)
Dali jsme si ukázati palác toho muže(T7f)
jejž jsme zachrániti měli V jeho sadu růže(T7f)
květly velké purpurové květly hojně zhusta(T7f)
jako žhoucí chvějící se po polibcích ústa(T7f)
a v středu těch růží stály podvečer byl šerý(T7f)
jako lilje úbělové muže toho dcery(T7f)
Kynuly nám s usmíváním jak nás z dálky zřely(T7f)
a hodily růží po nás jejíž zkrvavělý(T7f)
nach jen kmit se modrým šerem v němž stopen svět celý(T7f)
Vešli jsme a co já mluvil s mužem pánem domu(T7f)
oznamuje mu soud boha v orkánu a hromu(T7f)
s mojím druhem laškovaly dívky víc a více(T7f)
jak já kletby listí růží v tvář mu metajíce(T7f)
Smály se co já jsem hrozil a co do záhuby(T7f)
otvíral jsem výhled ony perleťové zuby(T7f)
odkrývaly a jak vítr zavál z nenadání(T7f)
ňadra plná zakmitla se v jejich laškování(T7f)
jako vlna když ji zlíbá zlatý úsměv ranní(T7f)
Vše jsem řekl muži tomu líčil příští zmary(T7f)
pramálo mi ale věřil šedý Hebrej starý(T7f)
liščí jeho sivé oko úsměv přelít lstivý(T7f)
čet jsem dobře v jeho duši že víc pochyb živí(T7f)
nežli víry jeho mysl nebyla víc prosta(T7f)
jako srdce patriarchů Nicméně co hosta(T7f)
uvítal mne ve svém domě k hodům zval a v díky(T7f)
hrbil šíj nás líčil dcerám jako Chaldejčíky(T7f)
cestující jako kupce syny druha z mládí(T7f)
Kynul kvas a otrok brzy k tanci cymbál ladí(T7f)
stůl byl krytý číše plná hojné pobízení(T7f)
a my s druhem zasedli juž kde se číše pění(T7f)
mnohý žert lít plaše kolem mnohé políbení(T7f)
Etiniah změněn celý vedle dívky sednul(T7f)
vedle té již v středu růží nejkrásnější zhlednul(T7f)
vedle té od které růži vrženou mu zvednul(T7f)
Seděl němý v blahu tonul ale v očích blesky(T7f)
svítily mu divé vášně ňadry chvěly stesky(T7f)
jeho pohled hledal její ruka jen se chvěla(T7f)
když se dotkla její ručky která stříbroskvělá(T7f)
jak lupínek liliový v středu číší zlatých(T7f)
amfor plných ananasů fíků kvítím spjatých(T7f)
míhala se lehce jen se plodů dotýkajíc(T7f)
jako motýl v jejích pelu prstíkem si hrajíc(T7f)
Sladký druh můj propad kouzlu jež z bytosti ženy(T7f)
lije se jak z harfy tóny lítnou rozvlněny(T7f)
kouzlu jímž svět nebe peklo hynou podmaněny(T7f)
K půlnoci šlo hostitel vstal a se loučil s námi(T7f)
předstíral že navštíviti musí svaté chrámy(T7f)
k oslavě kde velkých bohů hody se dnes strojí(T7f)
dívek sta kde nahých tančí mezi muži v zbroji(T7f)
já šel ven jen vyprovodit Etiniah zůstal(T7f)
venku tma než otrokyň a fléten povyk zrůstal(T7f)
nevím ani jak se stalo co se dělo s námi(T7f)
Etiniah s dcerou Lota že zůstali sami(T7f)
co my šli jsme navštíviti Astarothy chrámy(T7f)
Vím jen tolik jak jsme vyšli velké na náměstí(T7f)
rudá hvězda v mraku vzplála krvavou jak pěstí(T7f)
kdos by hrozil a ta hvězda rostla víc a více(T7f)
brzy nebem ohon táhla děsná vlasatice(T7f)
Ticho bylo po ulicích domů řady němy(T7f)
cypříš cedr nepohnuly svými haluzemi(T7f)
z chrámu jenom povyk hlasný hučel ječel výskal(T7f)
otroků dav v buben třískal a na flétnu pískal(T7f)
vítěz ženu zajatou když v tanci k ňadrům stiskal(T7f)
Nebe šedé jen ta hvězda rostla stále stále(T7f)
ostatní vše bledly před ní a tu nenadále(T7f)
ona hvězda nížila se jako výheň plála(T7f)
jako metla trestající nad městem tím stála(T7f)
a s kadeří její žhoucích smrt a hrůza vála(T7f)
Hukot dálný ozýval se v chrámu světla hasla(T7f)
hukot rostl jako bouře a juž zem se třásla(T7f)
Lot mou ruku chytil v bázni řka Tys pravdu věštil(T7f)
Však v tom síry ohně jisker lijavec juž deštil(T7f)
a já slyšel sochy bohů zaduněti v pádu(T7f)
a já slyšel hukot děsný jako vodopádů(T7f)
lidí nářek lkání kletby sykot v živlů svádu(T7f)
Zachraňme se muži boží pojď spas moje dcery(T7f)
Šli jsme kudy blesk se míhal všady posel šerý(T7f)
země povrch pod nohami nám se táh co vlny(T7f)
každý krok v stoh mrtvol padl v jícen krve plný(T7f)
paláce kol naší cesty třásly se a chvěly(T7f)
rány hromné padajících potvor z řims jich zněly(T7f)
a v to jako zlaté stíny jely nebe střely(T7f)
Zem svůj chřtán juž otevřela prchajících tlupy(T7f)
padaly tam jako mouchy v mraku orli supi(T7f)
křídly bili vlci vyli města za branami(T7f)
a já cítil jak jsme šli že pouze bůh byl s námi(T7f)
že nás vedl silnou rukou že chtěl Lota chránit(T7f)
neb před námi hasnul plamen v tom co měl nás ranit(T7f)
U cíle jsme bijem v dvéře marně všecka vrata(T7f)
závorami upevněna železy jsou spjata(T7f)
darmo se juž míhá okny nebes metla zlatá(T7f)
Vzhůru vzhůru moje děti darmo dům je němý(T7f)
cypříš s cedrem hovoří jen v sadu haluzemi(T7f)
z dálky povyk praskot výskot letí ulicemi(T7f)
Juž se blíží ten soud boha veliký a děsný(T7f)
jako vichr když se zvedne ve svůj tanec běsný(T7f)
zem se třese jak to duní praská vše se láme(T7f)
všecko puká každý trám a každá píď tu klame(T7f)
Otec on a milenec já venku oba v bázni(T7f)
a dokola celé město ve plamenné lázni(T7f)
a my v hrůze ve šílenství každé těchy prázdni(T7f)
S rachotem juž portál domu před námi se svalil(T7f)
dýmu oblak a vír prachu jizby vnitřek halil(T7f)
v jisker dešti chvílemi jak rudý blesk se mihnul(T7f)
zlekaný můj pohled hrozný děsný obraz stihnul(T7f)
na loži na tygří kůži tam leželi oba(T7f)
v chvíli té kdy přemohla je smyslů sladká mdloba(T7f)
a jich nahé údy kryla rudých růží zdoba(T7f)
Etiniah ležel klidně dívky ve náručí(T7f)
jako svěží nové poupě vedle růže pučí(T7f)
kolem nich co zhouba zkáza zatracení hlučí(T7f)
Ležel tam my darmo lkali a na vrata bili(T7f)
město se juž propadalo lvi a vlci vyli(T7f)
a ti dva tam jako děti jak andělé snili(T7f)
Na rtu jejím jeho ústa poupě na poupěti(T7f)
jeho hlava čarokrásná v jejích vlasů změti(T7f)
a ten úsměv jako motýl z lilije když letí(T7f)
Jeho ruce v objímání kol jejího těla(T7f)
jež se chvělo jako strůna v chvíli té když sjela(T7f)
na ni píseň nejkrásnější jakou harfa zněla(T7f)
A Lot darmo křičel nocí já na vrata bušil(T7f)
větší štěstí měli oba než z nás každý tušil(T7f)
Lásku tu co anděl pomsty všecko kolem krušil(T7f)
Etiniah já jsem volal hrůzou jak hlas soudu(T7f)
Etiniah přehlušil jsem jek a hukot proudů(T7f)
Etiniah neodolal nechť svět hynul v troudu(T7f)
Násilím jsem pamětlivý boží vůle s chvatem(T7f)
Lota vyrval který v žalu halil tvář svou šatem(T7f)
ještě jeden pohled zpátky jediný a krátký(T7f)
z mysli mojí nevymizí tento obraz sladký(T7f)
Leželi tam ve objetí jak dvě šťastné děti(T7f)
obě hlavy čarokrásné v zlatých vlasů změti(T7f)
a ten úsměv jako motýl z lilije když letí(T7f)
Strašný praskot sloupy dýmu tma jíž závoj těsný(T7f)
velkých blesků v dlouhých pausách rušil příval děsný(T7f)
valících vod dálné hřmění jež se zpjaly z hlubin(T7f)
sem tam hvězda s rudou kšticí osamělý rubín(T7f)
kolosů jež v prach se řítí dunění a rázy(T7f)
lomoz jako ruka obří když v tmu světy hází(T7f)
šum a jek noc děsná kolem velká beze hrází(T7f)
Dokonáno Pospěš druhu Orion juž vzchází(T7f)
Země celá spala ve tmách mraky nebem táhly(T7f)
obzor jak štít obra kynul v dálku neobsáhlý(T7f)
sem tam hvězdy rozptýlené na něm jako hřeby(T7f)
jak myšlenek slední stopy v zmírající lebi(T7f)
a tím šerem mraků spěli andělé dva k nebi(T7f)