Den po dni.

Jaroslav Vrchlický

Den po dni snuje šerou svoji přízi, v ní pravdy málo, mnoho komedie, co srdce zvonu – času, všemu bije. Jak obrazy snů, co ti drahé, mizí! Jen co jsi zavřel v srdce, velké, ryzí – pták raněný to, marná utopie – jest zapomněná z mládí melodie, jest dobra klas, jejž věčnosti žnec sklízí. Den po dni prchá. Stárneš. Vous i vlasy to denně praví v zrcadle ti hlasně. Kdys nad tím zamyšlen měl’s vlhké řasy. Pak chytal’s vzdech ten v sloky chmurné básně, teď mlčíš již – a přijde čas a letí, i toto kdy si budeš záviděti.

Patří do shluku

babí, vlákno, pavučina, pavouk, nit, nitka, léto, opříst, jeseň, opřádat

191. báseň z celkových 377

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DĚTSKÉ SNY. (Jaroslav Vrchlický)
  2. TO PRCHÁ MLÁDÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Z čeho žijem ze dne den: (Vladimír Frída)
  4. TOUHA PO SAMOTĚ. (Antonín Klášterský)
  5. Pavučiny. (Julius Alois Koráb)
  6. Tak jako v lásce krásná Meluzína (Adolf Heyduk)
  7. Já bledý pěvec, pěvec smutný (Jiřík Luděk Moravský)
  8. PROBUZENÍ. (František Kyselý)
  9. III. Na palouku života (Karel Mašek)
  10. XX. Vzpomínka. (Josef Svatopluk Machar)