Viktor Hugo.

Jaroslav Vrchlický

Ta věčnost které patřil často v oko(J5f) tak upřeně a vážně přehluboko(J5f) ať v práci ducha v jizbě samotáře(J5f) ať v bouři u moře kdy tma a záře(J5f) se stíhaly jak bol a radost v žití(J5f) jíž neděsil se v davů vlnobití(J5f) když kamenujte spitá luza řvala(J5f) ta věčnost jej teď v objetí své vzala(J5f) Juž pronik taj jenž uniká nám stále(J5f) juž křídlem orla ulít zemské skále(J5f) zkad patřit do hvězd bylo jeho zvykem(J5f) Byl velkým vždy však tímto okamžikem(J5f) je nesmrtelný Smutek nesmí ani(J5f) hruď plnit nám neb jeho umírání(J5f) jest nejkrásnějším cíle vyplněním(J5f) Kam dumou vůlí citem silou sněním(J5f) on směřoval cíl zářný dostih vždycky(J5f) Zřel v knihu která sluje osud lidský(J5f) a litoval že tak je plna rmutu(J5f) a krve slzí okovy a knutu(J5f) a popraviště strom ten pekla děsný(J5f) chtěl vyplet se světa Snil příchod Vesny(J5f) jež oblažit má jednou lidstvo celé(J5f) Měl sílu obra a klid myslitele(J5f) jenž ví že k světlu chvátá skrze hoře(J5f) O břehy skalné dumné pláně moře(J5f) jak často po vás s vyhnancovy skály(J5f) své touhy orly pouštěl svoje žaly(J5f) své hromné věštby plné blýskavice(J5f) Jak často v bouři každá vlna lvice(J5f) kdy vzpínala se u nohou mu v jeku(J5f) on snil a básnil velkou báseň věků(J5f) kde kreslil lidstva slavný pochod k světlu(J5f) Jak s dětmi hrál a zase blesků metlu(J5f) jak svázal a jí nad hlavami svištěl(J5f) a zády tyranů z hněvu prýštěl(J5f) mu poesie zdroj však slitování(J5f) vždy křídlem bílým za ním vzlétlo ranní(J5f) svit nesouc v stíny nekonečné noci(J5f) On neuměl se pokořiti moci(J5f) jen lásce podléhal ten vítěz skvělý(J5f) a všickni kteří s krvavými čely(J5f) jdou za světlem co k otci zřeli k němu(J5f) Vše odpustit a rozuměti všemu(J5f) vše vysvětlit jen dobro když v tom skryto(J5f) květ zvednout kleslý oře pod kopyto(J5f) a z hanby ženu z bídy dítě zvednout(J5f) toť jeho ideál k dnu taje shlédnout(J5f) a zachytit co prýští světla lásky(J5f) ó věčnosti z tvé sfingovité masky(J5f) toť jeho poesie rosná manna(J5f) Ne žalozpěvy pějte hosianna(J5f) V něm člověk dospěl nejvyššího cíle(J5f) on lev si uleh po hotovém díle(J5f) na kořist svou ruch slávy kolem něho(J5f) jest jako hukot moře vzdáleného(J5f) Teď jako velká socha granitová(J5f) na mezi věku stojí stále nová(J5f) z ní proudí záře v cestu těm kdo poutí(J5f) se pachtí velké jitro postihnouti(J5f) jež tušil on a v jehož příchod věřil(J5f) a jemuž dráhu klestil nechť se šeřil(J5f) kol bouří obzor Toto jitro skvělé(J5f) mu jasem plá na olympickém čele(J5f) a světla celé moře na svět hází(J5f) Sem lilie a palmy Slunce vzchází(J5f)

Patří do shluku

zev, olymp, afrodita, zeus, olympus, prométheus, hélios, helios, kentaur, nymfa

207. báseň z celkových 407

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Jaroslav Vrchlický)
  2. MARIA AEGYPTIACA (Jaroslav Vrchlický)
  3. Za Antonínem Chittussim. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Osm reliefů ze života Jacchova. (Jaroslav Vrchlický)
  5. None (Jaroslav Vrchlický)
  6. ŽIVOT. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Poslední láska Dona Juana. (Jaroslav Vrchlický)
  8. HYMNA KE CHVÁLE TVŮRČÍ RADOSTI. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Při zprávě, že kosti Kollárovy do Čech převezeny nebudou. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Puškin u moře. (Jaroslav Vrchlický)