Co země jest Mohutná lebka stará(J5f)
myšlének obřích nesmrtelná síla(J5f)
v ní klíčí tyčí se a vře a hárá(J5f)
by jara divy věčně ven se lila(J5f)
Ať v dálku holá písku vlny stáčí(J5f)
ať leskem tropických se věnčí pásů(J5f)
tvář boha vždy se usmívá neb mračí(J5f)
ve vráskách hor i ve vlnění klasů(J5f)
To její dech jenž z pralesů se zvedá(J5f)
jím bahno čpí a hyacint jím voní(J5f)
bok její často lysá skála šedá(J5f)
jak moře věků tlouklo divě do ní(J5f)
Jí člověk vztyčil oltář nejprvnější(J5f)
Ó hmoto živá Nehynoucí látko(J5f)
Jak zajásal když z tmavých dral se skrejší(J5f)
tě políbil a zvolal Zdrávas matko(J5f)
Ó Kybelo ó Demetro ó země(J5f)
Žel člověk na tě zapomíná příliš(J5f)
Ty svatá v mraky zvedáš siré témě(J5f)
leč v lůně svém za prací svou dál pílíš(J5f)
A vléváš život v cedry sosny třtiny(J5f)
a necháš pluhem zbrázdit svoji líci(J5f)
zříš s úsměvem svých lesů na mýtiny(J5f)
a s vzdechem jen se díváš ku měsíci(J5f)
Co z tebe bude za tisíce věků(J5f)
až v dávno zhaslých světů pusté směsi(J5f)
ty vzpomeneš po divých bouří jeku(J5f)
na smích svých lučin na pralesů plesy(J5f)
Až vymře člověk jenž tě cenil málo(J5f)
a ty jen budeš prázdnou škvárou holou(J5f)
jíž slunce neznámé jež v bezdnu vzplálo(J5f)
jak posměch šlehne v líc svou aureolou(J5f)
Tam budeš viset ve kostnici času(J5f)
jak suché zrno na růženci mnicha(J5f)
Ó kterak teprv teď tvou cítím krásu(J5f)
Jak cítím život kterým prs tvůj dýchá(J5f)
Zda anděl kýs či člověk doby příští(J5f)
nás lepší větší u tebe se staví(J5f)
a pozná co teď z hrudi tvé se prýští(J5f)
vře v našich žilách proudí z tvojí hlavy(J5f)
Zda pozná Homer na tobě že zpíval(J5f)
v smích Rabelais a Dante klesal v snění(J5f)
Žes byla lodí jež když hřímal příval(J5f)
vždy nesla věrně duchů zápolení(J5f)
Co stát se má se stane Vím však matko(J5f)
že člověk vždy se vrátit musí k tobě(J5f)
jeť pravda věčná a blud trvá krátko(J5f)
Tvé lůno nesouc jej se chvělo v mdlobě(J5f)
on synem tvým a svazky ty jsou svaté(J5f)
Pryč s modlami a věřte pouze lásce(J5f)
Tou lůno tvé je věčně vrchovaté(J5f)
ta utkví úsměvem i v hor tvých vrásce(J5f)
Ta život požehná všem kteří pijí(J5f)
ze zdrojů tvých a lámou chléb tvé tělo(J5f)
tou splyne vesmír v jednu harmonii(J5f)
co plálo zrálo létlo kvetlo vřelo(J5f)
V ní zmizí výkřik lidských utrpení(J5f)
vše bude radost a vše život jeden(J5f)
skráň zvedne Columb věků příštích v snění(J5f)
a křikne U cíle jsme Eden Eden(J5f)