V STÍNU SMRTI!

Xaver Dvořák

Kvetoucí záhony jsou dnes ty hroby, jak úsměv znavený je každý rov; jsou těch, kdo spí tu, tváře bez podoby jak píseň tesklivá, však beze slov. O kříž se opírají ve svém snění a v klíně spočívají ruce mdlé; neslyšně jdou tu času zavlnění, cypřiše naklánějí k mohyle. Sen dlouhý, nekonečný na jich víčka s těch větví roní se jim hebounce; jim zdá se, že je náruč měkká hýčká, tak sladce je jim a tak lehounce. A sní tu o budoucím probuzení, o slávě příští jednou toho dne a ve snu jejich trudu bázně není, jen naděj sladká, jíž nic nepohne. – Vy živí, nerušte jich snů svým lkáním, modlitbu spněte k jejich nadějím: je Bohem více Bůh svým slitováním, než soudu svého věčným prokletím!

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

221. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VÁNOČNÍ PÍSNĚ (Xaver Dvořák)
  2. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  3. Mezi květy. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  4. Je ticho kolem – (Xaver Dvořák)
  5. Tenké zvonky klinknou, (Josef Holý)
  6. Přelud. (Julius Alois Koráb)
  7. Jak pomníky nade hroby (Rudolf Mayer)
  8. NA VALČÍK Z ,EUGENIJE ONĚGINA’: (Roman Hašek)
  9. První májový déšť. (Augustin Eugen Mužík)
  10. Pod topoly. (Jaroslav Vrchlický)