DVA PORTRÉTY

Xaver Dvořák

Zas vracejí mi moje mládí, zas cítím kouzla jeho dech, jenž mazlivě mou hlavu hladí, zpět obrátiv mých roků běh. Věk ztratil smutku svého tíži, jak máj když zpět se navrací; kde jaký sežloutlý list shlíží, je novým pukem vyvrací. Ni stopy po zlém listopadu a po jeseně divadle, jak zázrakem tvář změnil sadu, kde řádil zimy mráz tak zle. Obloha blankyt vyhlazený, strom a keř, hle, jsou jeden květ, zlý sen byl podzim, byl a není, i motýl, úsměv na rty slét’. Jsem zase mlád, ach, cítím živě, a city mé jsou strdí něh; rty šeptají ta jména tklivě, jež miloval jsem nejvíc z všech. Ó matko, otče, vaše dítě, nic nad to necením si víc; jak toužil jsem už dlouho skrytě vám slova lásky opět říc’!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

660. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NÁVRAT DOMŮ. (Emanuel z Čenkova)
  2. báseň bez názvu (Karel Babánek)
  3. SÁM SOBĚ. (Antonín Klášterský)
  4. SLOKY SENTIMENTÁLNÍ. (Božena Benešová)
  5. CIZINEC. (Zikmund Winter)
  6. Marné čekání. (Alois Škampa)
  7. Duma zimní noci. (Adolf Heyduk)
  8. JDE PODZIM DUŠÍ MOU... (Bohdan Kaminský)
  9. PO NEBI MRAKY. (František Kvapil)
  10. PODZIM. (Antonín Sova)