Osud.

Jaroslav Vrchlický

Na příkré skále stojí, má zahalenou tvář, a podivná se rojí mu z tajů skrytých zář; půl stín a světlo v boji on čeká – samotář. Jdem kolem této skály, na které stojí on, a zápas je to stálý o této skály trón, nerv třeští, vzpnou se svaly, a v ráz tu žití skon. Chcem otřásti tou skalou, však neochvějná jest; jen třesem chvíli malou, již zkrvácí se pěst, o píď se nehne – stálou jdou drahou oči hvězd. „Ty musíš!“ ten hlas jeden jen zpod závoje zní, ať v peklo nebo v eden, ať smráká se, neb dní, neznámou silou veden k té soše musíš, k ní. Ananké! Fatum! K smíchu! Bůh věčný je to spíš, sám dráždí tebe k hříchu, a než to pochopíš, u skály paty v tichu jich obětí ty spíš!

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

415. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. II. Vina a trest. (Jaroslav Vrchlický)
  2. 128. Aj ten Sinaj! Jaká příkrá hora! (František Sušil)
  3. VYHASLÁ SOPKA. (Jaroslav Vrchlický)
  4. I. ZPĚV O LICHVÁŘÍCH. (Jaroslav Vrchlický)
  5. MODŘÍ PTÁCI HOR (Jiří Mahen)
  6. HOŘKÝ DEN (Stanislav Kostka Neumann)
  7. III. Den si do červánku (Adolf Heyduk)
  8. PORT-ARTHUR. (Josef Svatopluk Machar)
  9. NÁLADA RESIGNACE. (Zikmund Winter)
  10. Mater dolorosa. (Augustin Eugen Mužík)