U JEZERA.

Jaroslav Vrchlický

Jak bolest v srdci zkonejšena časem spí jezero – ni vlna nepohne se, tu sotva rákos žlutým kývne klasem a pták se k vlnám v tichém letu snese. Pod starým dubem, jenž kdys milující snad blažil stínem, sedávám v dne sklonku; rád zahledím se v doubravu se tmící, v květ jahody a v kalich modrých zvonků. A nad hladinou jak se stíny chvějí, jak tiše třtiny ku vlnám se nahnou, jak blankytem oblaky bílé spějí: tak srdcem truchlým těžké dumy táhnou. Ó nitro moje! tys jezero spící, v něm červánek – sny blaha v tobě leží; svit upomínky je ti večernicí; leč jezero, bol tichý tebe střeží! A jako měsíc vystupuje z mlází, kde paprskem svým spící laně hlídá, tak mrtvé lásky obraz v tebe vchází a jen má píseň jemu odpovídá.

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

17. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZÁTOKA. (František Kvapil)
  2. Poledne v lese. (Julius Alois Koráb)
  3. V poledne. (Vojtěch Pakosta)
  4. Romance o Černém jezeře. (Jan Neruda)
  5. DOJMY A NÁLADY (František Odvalil)
  6. Leknín. (Rudolf Richard Hofmeister)
  7. None (Karel Leger)
  8. Asyl v lesích. (Alois Škampa)
  9. Rybáři. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Návštěva po roce. (Alois Škampa)